úterý 12. července 2016

Všichni jsou otroci, jen já jsem letadlo . . .

Tak nějak jsem zavítala zase zpátky, což je zřejmé z předešlého článku. Ale nedá mi to a musím tenhle článek napsat. Nějak nevím, jak to bude celé vypadat, až udělám poslední . nebo !, ale i tak… s mou devíti měsíční pauzou (dobře, devět měsíců to nebylo, ale skoro!), jsem přestala sledovat veškeré blogy. Občas jsem zavítala na blog Barunce, které články naprosto miluju, ale tím to haslo. Stala jsem se závislou na YT, protože když jsem nemohla číst články na blogu, začala jsem ujíždět na videích. Což je docela děs, když si uvědomím, kolik mě to stojí denně, týdně a měsíčně času. Dřív byla prostě blogové sféra – jo, sféra. Přidávaly jsme hrozně „deep“ články, depresivní, usměvavé, bylo to o nás a o našich životech (protože prostě autobiografie je sranda), ale teď to o nás vůbec není. Což je smutný a já bych se občas chtěla vrátit do toho roku 2007, kdy bylo všechno o nás. Kdy jsme strávili max 5 minut u čtení článku na oblíbeném blogu, pak na dalším a na dalším. Dohromady nám to zabralo možná hodinu? Možná i míň.

Teď ztrácíme čas nad videem, který trvá i čtvrt hodiny a jsme hrozně neproduktivní. Proč tohle všechno ale píšu není proto, abych si já (nebo vy) uvědomila, že jsme hrozný protože koukáme na takový věci, ale proto, protože jsem projela blogy, které jsem vždycky hrozně ráda sledovala a žasla jsem… najednou mi ty blogy přijdou plné reklamy, drahých produktů a samozřejmě se z blogerek, které milovaly psaly, stávají pomalu filmové hvězdy, protože natáčejí videa na youtube. Ne, pokud se někdo cítí dobře před kamerou, proč ne. I já o tom párkrát uvažovala se svou spolužačkou, ale tak nějak jsem zůstala jen otupěle zírat… plus k tomu přibyl další šok – blogerka, která je krásná, má úžasný styl a byla podle mě vždycky v blogování dobrá a úspěšná, najednou má jen tři komentáře pod článkem a mě najednou přijde úplně zbytečné něco takového dělat (i když 10x řeknu, že to dělám pro sebe). Je vždycky přece tak hrozně fajn, přečíst si aspoň blbý: „super článek“, když vidíte, že ten článek vidělo 159 lidí.

Když jsem s tímhle vším začínala (bylo mi fakt málo a za první svoje články se cítím neskutečně, ale neskutečně trapně a nejradši bych je smazala z mojí hlavy), tak to prostě bylo super. Komentovaly jsme si navzájem naše životy, obrázky, oblíbenou hudbu nebo seriály, věděly jsme o sobě a tak nějak jsme se cítily … spřízněně? Možná je to blbý slovo, ale podle mě to nejvíc vystihuje minulou situaci.

Jedním slovem to shrnu…

           Cítím se zmatená a zklamaná zároveň. A teď se sama sebe ptám, proč, když vlastně na tom YouTube strávím taky půl století, budím se dřív kvůli tomu, abych projela Instagram a podívala se aspoň na jedno video, než odejdu do školy… ale pořád vím to, že když jsem v tomhle světě, v téhle bublině, vždycky po sobě zanechám aspoň něco. I tu hloupou tečku.

Míříme ke dnu a do pěknýho kotle. 

neděle 10. července 2016

Blogová scéna volá zpět . . .

Sedím opět v Německu, na zahradě, užívám sluníčka (které se tu objevilo z nenadání) a rozhodla jsem se, že po téměř devíti měsících odříkání si blogu/psaní, napíšu nový článek. A vlastně to nedělám jen kvůli sobě, ale i kvůli tomu, že nespočet z Vás, kteří občas na tenhle blog bez nových článků zavítáte, chcete články. Nové články. A já si za posledních X měsíců k psaní článků sedla několikrát. Tu jsem chtěla udělat recenze na knihy, tu svoje úlovky a tu zase jen napsat nějaký ten super deep“ článek o životě a vlastně o ničem podstatném. Ale kdykoli jsem začala psát, hned jsem to zase zavřela, protože jsem neměla pocit, že píšu vlastně to, co psát chci.

Nebudu si na nic hrát a ani lhát, hodně se za těch uplynulých devět měsíců změnilo a vlastně i stalo. Dokončila jsem první ročník na VOŠ (a jsem za to nesmírně ráda, protože mě to stalo hodně času!) a nemůžu se dočkat, až ty další dva roky budou také za mnou a já konečně budu moci začít dělat to, co plánuji. Ale o tom někdy příště.

Uvědomila jsem si, že některé věci, které pro nás jsou úplně normální a běžné, najednou běžné a normální nejsou a prostě … nejsou. Zmizí, rozplynou se. Dává to vůbec smysl? Možná. Možná taky ne.

Každopádně bych tímhle článkem chtěla znovu začít makat na tom, co mě tak hrozně bavilo a co mi vždycky dělalo radost. Možná to někdo nechápe a klade si otázku: proč někdo vůbec vede blog? Já bych na to dokázala odpovědět hned, ale otázku kladu já: pochopí to ten někdo vůbec? Teď jsem ale tady, zpátky a doufám, že to není článek, který zmizí v prázdnu a opět se na devět měsíců odmlčím.



pondělí 21. září 2015

#random 08 / 09 :)

Poslední článek na blogu byl uveřejněný 9.8. a já se od té doby nedostala k žádnému novému článku. Ač mi chybělo něco psát a sdílet s Vámi (ať už recenze na knížky nebo obyčejný random články), nebyl jednoduše čas :) Zrovna, když jsem si tak hezky blog znovu rozjela :)
V srpnu jsem byla na 15 dní v Hannoveru; u svojí skvělý rodiny, kde jsem neměla s sebou notebook, takže jsem článek nemohla udělat tak jako tak a jen co jsem se vrátila ze své (ne)dovolené, nastoupila jsem VOŠku, takže zabíjím celé dny ve škole a práci a nebo jen ve škole a odpoledne jsem ráda, že jsem ráda :) (pokud se sem náhodou dostane nějaký můj spolužák, zdravím Vás!). Ani nevím, jestli jsem se zmínila na blogu, že nastoupím znovu do školy a pokud ne, tak to už není veřejné tajemství a je ze mě opět student :) A docela si to užívám. Mám fajn lidi kolem sebe a myslím, že jsem se vážně rozhodla správně a vybrala jsem si školu, která mě bude jednou naplňovat :) Ale uvidíme časem...

Každopádně jsem se rozhodla na 'uvítanou' udělat random článek s fotkami za srpen a září a doufám, že se tu budeme vídat opět častěji :)



 Domácí koktejly od Davči jsou stejně TOP
První pečení v Německu


 Nejlepší oáza na světě (hned po mojí posteli!^^)
 Nejkrásnější křtiny malý Johanny :)



Když máte dva trolly kamarády, kteří jsou pro vás jako bráchové a dělají vám bláznivá překvapení :)

neděle 9. srpna 2015

Rhodos Pefkos 15.-25.7.2015

Zdravím můj blogový svět! :)

Po delší době absolutní neaktivity jsem zpátky - alespoň s krátkým a pořádně vyletněným článkem z Řecka, odkud jsem se vrátila 26.7. :) Já vím, že je to dlouhá doba od mého návratu zpět do civilizace s internetem, ale jelikož se za pět dní znovu chystám na dva týdny do Německa k mojí rodince, byla jsem neustále v práci, kde jsem doháněla resty a hlavně hodiny :) To byl hlavní důvod mé neaktivity - která mi už tak trošku začínala chybět. Večer jsem nebyla schopná koukat po celém dni ještě do notebooku, když už tak mě pálily oči a ve čtvrtek, kdy jsem měla volno, jsem si užívala dne v Liberci s mojí chummy.
Teď už ale přejdu k Řecku... nejsem ten typ, který musí být každý rok u moře. Vlastně mě to ani moc nebaví (když si odmyslím to koupání). Já jsem spíš ten typ, co si sbalí 'batoh' a jde se vydat po městě. Miluju poznávání kultur a objevování zákoutí města, ale letos jsme se rozhodly jet po osmi letech všichni společně k moři a to konkrétně na Rhodos. Řecko byla vždycky moje vysněná destinace (od shlédnutí filmu: Sesterstvo putovních kalhot 2, asi tak před půl století jsem si absolutně zamilovala Santorini a zapřísáhla jsem se, že TAM se jednou podívám), ale Rhodos byl naprosto úžasný a ráda bych se tam podívala znovu :) Ta příroda, lidi, MOŘE (bože JO, TO MOŘE!!!)... to všechno bylo absolutně galaktické. Moře bylo nádherně čisté, průzračné a vážně mě fascinovalo být 30m od břehu, kouknout se dolů a vidět pod vodou moje tetování, jak byla čistá voda. Jediné, co celou dovolenou kazilo byl hotel. Když jsme si ho kupovaly, byly skvělé recenze a pak, týden před odletem šlo všechno z recenzí a hodnocení okolo 8-9 na 2 (na čemž jsme se shodly i s Čechy, kteří tam s námi byli). Jídlo katastrofické - ano, měli jsme All Inclusive a nebudu popisovat raději, co vařil. Personál příšerný - kromě kuchaře který se uměl pokaždé pozdravit, číšnice; se kterou byla sranda a pořád jsme si povídaly a milého recepčního. Ten zbytek bych okamžitě vyměnila. A špína na pokojích a šváby u ostatních - NE. Takže pokud budete plánovat cestu do Řecka; Pefkos - vyhněte se hotelu Thalia :)
Abych nezapomněla - letěla jsem poprvé letadlem. Mohla jsem se zbláznit nervozitou, bylo mi zle, ale když jsme vzlétly, byla jsem tak nadšená, že jsem div nezačala v letadle tancovat. Něco tak nadpozemského jsem vážně snad nezažila (co se týče dopravy :D). Létala bych letadlem klidně i do práce... opravdu nádherný zážitek :)

Ale teď už přejdu k fotkám, které jsou o něco záživnější. A když tak na ně koukám, jela bych se v tomhle neskutečném vedru ochladit znovu :) 





















středa 15. července 2015

New in #juli

Na začátek článku, který je po dlouhé (opravdu DLOUHÉ) době, bych začala tím, že poslední týdny toho bylo poněkud víc! :) Kromě toho, že jsem neustále v práci a když mám čas, vidím se s přáteli, byla jsem na východním Slovensku po pěti letech navštívit svou rodinu. Dnes odlétám na Rhodos a dva týdny tak budu opět mimo internet :) (článek je předpřipravený) 

Každopádně jsem se rozhodla udělat článek s věcmi, které jsem si v poslední době pořídila nebo je dostala. Jsem z těch věcí unešená a ráda bych Vám je také ukázala. Je toho víc, co jsem dostala, ale to Vám ukážu v jiném - random článku, který přichystám na konec měsíce.

Teď už ale pojďme k těm novinkám!

1. Micelární voda od Biodermy - já moc na ty čistící vody nejsem. Vždycky je chci používat, ale jsem pokaždé moc líná nebo na to zapomenu. Tentokrát je koupila má ségra a já jsem připravená jí pořádně vyzkoušet a jsem zvědavá :) Máte s touhle vodou zkušenosti?
2. Kokosový olej - po něm jsem prahla dlouho, ale v drogérii zkoumám jiné regály a nikdy jsem se neodhodlala ho pořídit. Poslední dobou však čtu čím dál tím více názorů (těch pozitivních) a láká mě vyzkoušet ho snad na všechno. Od bělení zubů až po zábaly vlasů.
3. Sandálky - hledala jsem nějaké perfektní pro mě hrozně dlouho. Mám docela široké chodidlo, takže úzké sandálky nejsou nic pro mě. Tyhle jsem pořídila v CCC, kde jsem je měla vyhlédnuté už několik týdnů, ale za 700Kč koupit sandálky? To mi přišlo příliš a tak jsem toho využila při slevách až 50% a pořídila je za krásných 350Kč :)
4. Knihy - (klasicky) v mé knihovně přibyly nové dvě kriminální knihy. Jo Nesba jsem začala číst, ale mám v hlavě teď tolik myšlenek, že nějak čtení nezvládám :( Ale těším se, až si knihu otevřu na dovolené a plně se do ní ponořím. Tedy, alespoň doufám.
5. Brýle - koupené na AliExpressu za 1,68$. Čekala jsem na ně necelé tři týdny a myslela jsem, že před dovolenou nedorazí, ale dočkala jsem se a jsem do nich zamilovaná. Je to v ČR podle mě pořád něco neobvyklého a spousty lidí kulaté brýle odsuzuje (viz. má ségra, která říká, že jsou jak pro Harryho Pottera), ale když jsem byla minulý měsíc v Primarku, koupila si je Lena a já jí je pak tajně záviděla a pořád jí je nosila, takže jsem si je pořídila také a k tomu všemu za skvělou cenu :)


6. Lak na nehty - jako dárek k narozeninám od Veru No jen se na něj podívejte, není nádherný? A přesně Havraspárský :) Udělal mi šílenou radost a už teď se těším, až si s ním nalakuji nehty^^ 

čtvrtek 18. června 2015

Online nákupy na AliExpress.com || #newin may/juni

Tak jsem tu s novým článkem, který jsem plánovala delší dobu, ale tento týden mi došlo všechno, co jsem si objednala. Stala jsem se asi závislou na AliExpressu (za typ děkuji LovelyImperfections), která dávala článek o svých AliExpress nákupech na blog. Rozhodla jsem se tak udělat článek se vším, co jsem si na AliExpress.com objednala a jsem z těch věcí opravdu nadšená :) Trošku jsem se obávala, jaké to bude, ale doprava byla u většiny věcí až překvapivě rychlá a za tu cenu? Kdo by do toho nešel? :) Každopádně bych si tam nakoupila těch věcí mnohem víc. Ale raději dávám přednost těm menším věcem - nějak si neumím představit, že si tam někdo objednává třeba doplňky k PC nebo mobilní telefony.
Nakupujete rádi přes internet? Na jakých stránkách nejraději? :)
1. MY BOTTLE - snad stejně populární jako láhve VOSS. Do téhle láhve jsem absolutně zamilovaná. Doma jí téměř nedám z ruky a nutí mě pít a doplňovat si tekutiny, což je pro mě důležité, protože často pít zapomínám. Nejraději si dělám vodu s citronem a jahodami nebo třešněmi.
Cena: 1,90$ 

2. Hodinky - po nějakých podobných hodinkách jsem pokukovala už delší dobu. Nikdy jsem na hodinky nebyla (zato moje ségra je posedlá) a vlastním jen troje, ale ráda je střídám. Na ruce se nosí dobře a ty proužky uvnitř je ozvláštňují. Kombinuji je s černým outfitem a jsem ráda, že jsem se rozhodla právě pro tyhle. Nejspíš si tam objednám ještě nějaké :)
Cena: 1,59$

3. Asymetrický náramek Hamsa Fetima - aneb. ochranná ruka, která má nositele chránit proti uhranutí a přinášet mu štěstí. Je to arabský symbol, který je téměř to samé jako Nazar (modré oko, které se dá koupit v Turecku, Tunisku nebo Řecku nejčastěji) nebo jako jiné amulety :) Zamilovala jsem se do toho na první pohled. Musela jsem si to trošku poupravit, ale na ruce to vypadá skvěle a snad každému se to líbilo :)
Cena: 0,93$

4. Zlaté náušnice s perlami - donutila jsem svou ségru, aby si je také koupila, protože jo, budu se opakovat, ale za tu CENU? Na uších jsou skvělé (jen je těžké se trefit a nasadit je), roztomilé a myslím, že zaujmou snad každého :) 

Cena: 0,51$


5. Zlatý ear cuff - ear cuff's mě baví. Vlastním už podobný ve stříbrné barvě. Na uších to vypadá líp, než si člověk může představit a když máte vlasy na stranu nebo culík? Mohla bych se na to dívat pořád :) Dokonce jsem schopná se dívat do zrcadla i několik minut v kuse; což je u mě co říct :D
Cena: 0,97$

6. Selfie stick - měla jsem v plánu, vzít si tyč na koncert One Direction, ale bohužel byly zakázaný (nakonec jsem si jí vzít mohla, protože jí tam mělo spoustu holek ... vlastně transparenty byly zakázaný taky :D). Je dlouhá, mobil drží pevně a já využiju tuhle věc nejspíš na dovolené v Řecku :)
Cena: 3,90$

7. Obal na Samsung Galaxy S3 mini - silikonový tygřík z Medvídka Pů. No není dokonalý? Nedokážu se na něj přestat dívat!^^ Čekala jsem na něj 4 týdny - nejdéle trvající shipping, ale došel a já mám radost. Sice trošku smrdí a já byla nucena ho několikrát umýt a vyvětrat na balkoně (a pořád to není nejlepší! :D), věřím že brzy ten zápach zmizí. Pokud máte typ, jak se zbavit zápachu ze silikonu, dejte mi vědět do komentářů :)
Cena: 2,59$

pátek 12. června 2015

10/6/2015 WIEN - One Direction ♥


Ještě pořád se snažím vstřebat všechno, co se událo, ale nějak se mi to celé v hlavě míchá a já nevím, čím, jak nebo kdy začít. Na koncert One Direction jsem se těšila od okamžiku, kdy se oznámily termíny. Když jsem viděla tu Vídeň, věděla jsem, že tam musím a měla jsem téměř infarkt, když se ty lístky koupily! Čekala jsem na ten koncert 222 dní a odpočítávala každý jeden den, dokud ten den nenastal :)
Jely jsme tam už v úterý ráno a místo 4,5 hodin jsme jely těch hodin 5,5. Stály jsme někde půl hodiny v koloně a bylo to opravdu otravné, ale když jsme přijely a viděla jsem ten stadion, bože! To bylo tak skvělý. Nebylo to jako v Londýně, kde tam nebyl skoro nikdo. Kolem stadionu se už kolem půl čtvrté odpoledne motalo spoustu holek. My nakonec našly naší zónu, kde bylo okolo třiceti Italek, A jen co jsme došly, byly jsme vyhnaný od Buddyho s tím, že v celém Rakousku je zakázáno kempovat, nesmíme v okolí stadionu jíst ani pít a tak nám nezbylo nic jiného, než se sebrat a jít na chvilku pryč. Když jsem se vrátily asi za hodinu, Italky byly zpátky na místě - stejně jako jsme předpokládaly. Řeknu vám, na Italky máme sakra štěstí. V Londýně jsme čekaly s Italkami a teď i ve Vídni. Poznaly jsme tam Dani, která byla naprosto skvělá, Lisu a další, se kterými jsme byly až do rána - jen si to představte. Nějakých 40 Italek a 3 Češky :D Nevím, proč jsem se vlastně těch Italek tolik bála, protože s Italkami stejně pokaždé skončíme a ony nás všude tahají s sebou. Jsou jak naše maminy (jak říká Tinka), překládají nám co potřebujeme, bavíme se s nimi celé čekání a starají se jeden o druhou :) Popovídala jsem si snad všema jazykama a udělaly ze mě přes noc hrdinku, když jsem nám zjistila, jestli můžeme spát na parkovišti :D

Ráno, někdy okolo půl čtvrté se začalo všechno kazit. Holky začaly být jako splašené, šílené a hnaly se někam, kam vůbec neměly. Všichni začínali panikařit, zoufat a nevěděli, co se děje. Pak přišli organizátoři s tím, že musíme udělat skupiny po třiceti lidech. Díky číslům, které jsme dostaly už odpoledne (a večer se obměnila) jsme se dostaly do skupiny č. 1. Pocit štěstí ale za chvilku zmizel, když nás chtěli začít pomalu brát a pouštět kolem osmé do žížal, které byly připraveny ze zátaras a pásek. Najednou nebyly žádné skupiny, ale jen dav šílených fanynek. Stály jsme s Italkami, které měly stejnou skupinu, panickou hrůzu v očích. Nevěděly jsme, co se to děje, někteří z naší skupiny seděly před námi na zemi, úplně v klidu, ale ti, co přišly až ráno a stáli vzadu, jakoby se splašili, začali se tlačit a my se dostaly ani nevím kam. Jen jsem se pevně držela Tiny, Tina držela mojí ségru. Holky padaly, brečely, stejně jako rodiče. Klepala jsem se a nemohla jsem dýchat. Jediný co vím je, že jsem viděla holku v béžových kraťasech, která spadla na všechny čtyři a my přes ní utíkaly, protože se na nás dav ze zadu tlačil. Taky vím, že jsem neustále křičela: NON SPINGERE a DON'T PUSH! Strašně mi bušilo srdce, potily se mi ruce, měla jsem pocit, že mi pukne hrudník ze strachu, že se umačkáme. Absolutní NEORGANIZACE. Stewardi aka SECURITY máslo, kteří byli neschopní. Chlápek měl mikrofon, který neměl ani zapnutý, absolutně nás nedokázali udržet zpátky, nevěděli co se děje a pak začali vpouštět a ty šílený fanynky šly vážně přes mrtvoly. Rvaly se dopředu, zátarasy padaly, pásky se přetrhávaly. A opravdu mluvím o koncertě a ne filmu. Bála jsem se jako snad nikdy v životě, protože tohle jsem nezažila a doufala jsem, že ani nikdy nezažiju. Jo, kluci mají šílený fanynky, ale tohle? Byla jsem na dvou koncertech ve Wembley stadionu a rozhodně se něco takového nedělo. Ta organizace byla úplně jiná a holky taky. Tohle bylo davové šílenství, při kterým jsme akorát přišly téměř o život. 
(suvenýr od Dani ♥)
Když jsme se dostaly do těch prvních klecí na sluníčko, povídaly si s Italkou, které se ztratila v tom davu kamarádka, Tinka brečela a já myslela, že zhyneme, rozhodly jsme se to vzdát. I po těch 16,5 hodinách čekání, nocování na parkovišti mezi hmyzem, prostě jsme se sebraly a odešly. Ty pohledy holek byly vážně srdcervoucí, když na nás koukaly jako na chudáky, ale když jsme vyšly ven, všimly jsme si, že Italky z našich skupin to vzdaly taky. Nemělo to cenu. Bály jsme se až moc toho, co bude až budou pouštět, nebo kdybychom se náhodou dostaly vážně moc blízko. Takže jsme čekaly na koncert v parčíku u stadionu, kde jsme si daly jídlo, trošku usnuly a nakonec zažily asi ten nejlepší soundcheck s NO CONTROL a 18 A já si obrečela už to. Kolem půl čtvrté jsme se vydaly do stadionu - naše transparenty TOMLINSON FOR PRESIDENT a SORRY OBAMA slavily úspěch pomalu stejně velký jako kluci později na pódiu :) Byl to skvělý pocit, když za námi přišly holky, jak máme úžasné transparenty a že nás milují :D 

Jako předkapela byly MacBusted a teda kromě Hey Violet jsem nic horšího nezažila. Jsou šílení. Ve špatným slova smyslu. Vážně je nechápu a absolutně bych je vyřadila. Namyšlení frajírci a zpívají otřesně. Takže jsem vážně odpočítávala, kdy už přijdou kluci na pódium.

Miluju tu atmosféru, když mají kluci přijít. Těch 20 minut hudby, kdy si to fanoušci tak moc užívají, tancují, zpívají, tleskají. Ten pocit, když se změní obrazovka a je intro. Ten okamžik, když kluci stojí na stagi a zpívají první tóny a vy si přejete, aby to neskončilo. Křičíte, jste v eufórii a nevíte, co se kolem vás sakra děje, protože všechno co vidíte jsou kluci před vámi
Nakonec jsem je viděla skvěle. Harryho, který pohazoval vlasy, Liama a jeho bříško, Nialla jak dělá neslušný pohyby, Louiho který si všiml našich transparentů a zamával... PANEBOŽE! MÁM FANGIRLING JAKO BLÁZEN. A opravdu mě nezajímá, že mi bude 22. Panebože.... prostě... když někoho milujete, tak vám je asi všechno jedno. Bylo to dokonalý. Zpívaly nádherně (i bez Zayna a jo, probrečela jsem asi balíček kapesníčků!!!). Celá ta show byla úžasná, Harry počítal do 20ti Německy, milovali náš DANKE projekt a FOREVER projekt. Bylo to tak nereálný, že jsem je po roce znovu viděla a slyšela na živo, až z toho všechno bolí. Bylo dokonalý užít si tu hodinu a třičtvrtě (a sakra mě štve, že to bylo tak rychlé!) s nimi a s těmi nejlepšími a s mojí chummy :) Ihned bych se sebrala a jela na další koncerty, jen to zažít znovu :) Ať se stalo ráno co se stalo, rozhodly jsme se dobře, protože jinak by si nejspíš Louis nevšiml našeho transparentu, na který ještě ukázal a zdvihl palec nahoru a zamával. Protože TOMLINSON FOR PRESIDENT ;)

Děkuju za další úžasný tři dny, za skvělé lidi, za ně...

PS: Asi tak 259165 věcí, které jsem chtěla zmínit chybí, ale jsem tak mimo, že to prostě jinak napsat nešlo :) 
















Fotky od Tinky ♥