čtvrtek 8. prosince 2016

Knihtyp #1

Nepíšu tenhle článek jen proto, že se blíží Vánoce a vy možná uvažujete o tom, jakou knihu si pod stromečkem přejete rozbalit, nebo přemýšlíte, která kniha by Vašemu blízkému knihomolovi udělala radost. Vlastě to píšu proto, protože o tomhle článku přemýšlím pokaždé, když zavřu nějakou hodně dobrou knížku. Miluju knížky. Jsem závislá na knihách. A podle mě je to jedna z nejlepších věcí, kterou kdy kdo vymyslel – tisknout příběhy a moci si je ukládat doma, do knihovničky :) Občas si říkám, že kdybych byla milionářka, neprocestovala bych jen svět křížem krážem, ale koupila bych si snad všechny možné výtisky knih, které bych chtěla. Čichala bych k těm stránkám a jen tak z nudy přejížděla prsty po titulech. Knížky jsou prostě zázrak.

A já si pro Vás nachystala pár knih, které pro mě takovým malým zázrakem letos (a možná i loni a předloni) byly a jsou… :) Doufám, že se Vám článek bude líbit a pokud někoho inspiruju, tak o to větší z toho všeho budu mít radost (už jen proto, že tak půl roku ležím po nocích v posteli a v hlavě si střádám věty, které bych ke každému zmíněnému titulu napsala!)

1. 14 000 Things To Be Happy About – znáte jí? Toužila jsem po téhle knize tak dlouho, že když jsem jí konečně sevřela v rukou, nemohla jsem se přestat usmívat. Koupila (vlastně „dostala“) jsem jí k loňským Vánocům a já se odměňovala 5 – 10 stránkami, za každou naučenou otázku ke zkoušce. A víte, jaká to byla motivace??? Samozřejmě, že jakmile jsem měla v kapse všechny zkoušky, vrhla jsem se do té knihy doslova po hlavě. V tomhle malém zázraku najdete takových krásných, motivačních a inspirujících věcí, že ihned dostanete pocit, že svět je to nejkrásnější, co existuje. Jsou tu věci jako: "Psychicky se připravit na velké změny" a nebo jako "Rodinný čas", ale taky "Zimní ovoce". No řekněte, není to paráda? Tuhle knížku by měl mít ve své knihovně snad každý. Pokud jí někde zahlédnete, chopte se jí a už se jí nikdy nepusťte. Je hrozně těžké jí sehnat (je totiž často a hned pryč), ale věřím, že nějaká šťastná ruka jí najde :)


2. Stalker – pokud hledáte KRIMI, obraťte se v knihkupectví na prodávajícího, jestli vedou Larse Keplera a pokud řeknou ano, vezměte si všechny díly, které na prodejně zrovna budou. Nebyla jsem nikdy velkým fanouškem krimi příběhů, ale tohle? TOHLE!!! mě absolutně dostalo. Zamilovala jsem se do toho. A pokud si to jednou přečtete, zamilujete se i vy. Komukoli jsem Keplera doporučila, nevrátil se už k žádnému Nesbovi, ani k dalším proslulým krimi písařům. Každý příběh je jiný, jedinečný a přesto dech beroucí. Nebudete se chtít odtrhnout a pokud budete muset, nepřestane na to myslet při žádné činnosti, kterou zrovna budete vykonávat. Hlavou se Vám budou honit myšlenky, budete tápat a přemýšlet a k tomu se ještě rozplývat nad kriminalistou Jopnou Linnou, který je hlavní postavou v každé knize. Věřte mi, tohle je přesně ta kniha, kvůli které nebudete moci spát, jíst, a snad ani dýchat (vlastně ne jen tahle kniha, ale všechny, které prošly rukou manželského páru).


3. Ten, kdo stojí v koutě – tuhle knihu vlastním už dva roky. A zařadila jsem jí sem proto, protože jsem jí letos znovu četla. A znovu jsem se cítila tak, jako když jsem se začetla do těch řádků poprvé. Čekala jsem na její koupi jako na smilování a když jsem se k tomu odhodlala, byla pryč. Musela jsem čekat znovu a proto, když se vydalo další vydání, ihned jsem pro ní běžela. Je to přesně ta kniha, u které nezůstane oko suché. Ta kniha, která má v sobě všechno: neštěstí, štěstí, lásku, přátelství, smutek, hněv, soucit, hrdost, život. Ta kniha, u které Vám v hlavě víří myšlenky, kdy se sami cítíte šťastní a pak bezmocní. A když knihu dočtete, víte přesně, že za pár měsíců / spíše týdnů, jí budete mít potřebu otevřít znovu. A prožívat život chlapce, který stojí v koutě. 

neděle 4. prosince 2016

Ohlédnutí zpět #2016

Asi je to jak u koho, ale mě se nejlíp píší články večer. Když je tma a mě se začnou hlavou hemžit všechny možné myšlenky, vzpomínky, okamžiky. A kor teď, když je takový ten Vánoční čas (už jsem se zmiňovala, jak miluju Vánoce? Jeden z nejlepších časů v roce…). Ke psaní si sedám pořád, leč to tak na blogu nevypadá, ale nějak nikdy nevím, jak začít ani co psát. Vylévat si srdíčko, polemizovat o světě nebo přidávat inspirativní články. Jedna věc na tomhle všem je pravdivá – dělala jsem to vždycky pro sebe. Sepisovala jsem si okamžiky z mého života, a pak se k tomu časem vracela. Zrovna před pár dny jsem si projížděla články tady na blogu a usmívala jsem se, když se mi vybavilo tolik vzpomínek. Nádhera…

A tak jsem tu zase – s novým článkem. Ohlížím se za rokem 2016. Přemýšlím, co se stalo – kolik dobrého a kolik zlého. Přemýšlím, jestli jsem toho víc ztratila nebo získala. Když se nad tím zamyslím, ztratila jsem lidi, které jsem považovala za přátelé. Nakonec si však musím připustit, že jestliže jsem tohle považovala za mínus, je to vlastně plus pro mě. Zjistila jsem tím, že to nebyli lidé, kteří do mého života měli patřit. Takže výsledek přátelství = 0. Za to jsem si uvědomila, že mám báječnou rodinu. Nejlepší rodinu. Pokud má člověk skvělou rodinu, na kterou se může obrátit kdykoli potřebuje, je to to nejlepší, co mohl v životě získat :)) A já takovou rodinu mám.

Nebylo by vhodné, zamýšlet se nad tím, co „špatného“ se v tomto roce přihodilo, protože si pořád myslím, že i z toho nejhoršího se dá vždy vytěžit to nejlepší. Jeden človíček, který mě inspiruje už řádku let (zdravím Tě Bari a děkuji Ti ♥) mi napsal pár skvělých vět v emailu, kterými mě znovu tak nějak nakopl a já si uvědomila dalších 50K věcí, které jsem si uvědomit potřebovala (a znovu děkuji).

A tak v bodech sepíšu to nejlepší, co se mi za rok 2016 stalo. A pěkně od začátku:
• udělala jsem zkoušky (!!!)
• odjela jsem na pár dní do Německa
• (přišlo období ztrát, ale zároveň nálezů, budeme to hodnotit pozitivně)
• udělala jsem zkoušky (!!!!!!)
• odjela jsem na praxi do školky v Německu :)
• byla jsem na mojí první svatbě v životě dvěma úžasným osobám v mým životě (chybíte mi!)
• vrátila jsem se na měsíc (plánovaně na 2) do Německa a měla jsem tam krásné narozeniny v Zoo! (v nejlepší Zoo na celém širém světe!)
• zažila jsem, jaké to je, vystřelit si ze zbraně aneb. dárek pro ségru k narozeninám ♥
• připravila jsem ségře (snad) tu nejlepší oslavu třicátých narozenin, jakou jsem byla schopná!
• nastoupila jsem na úžasnou praxi v Hyperce, a poznala skvělé lidi a děti
• a završuji to nejlepšími dny strávené v Bratislavě s nejlepší rodinou na světě (a sakra mi chybíte!!!)

Těch pozitivních věcí je prostě víc, než dost a já doufám, že rok 2017 bude ještě lepší a plný nových nalezení :)





úterý 12. července 2016

Všichni jsou otroci, jen já jsem letadlo . . .

Tak nějak jsem zavítala zase zpátky, což je zřejmé z předešlého článku. Ale nedá mi to a musím tenhle článek napsat. Nějak nevím, jak to bude celé vypadat, až udělám poslední . nebo !, ale i tak… s mou devíti měsíční pauzou (dobře, devět měsíců to nebylo, ale skoro!), jsem přestala sledovat veškeré blogy. Občas jsem zavítala na blog Barunce, které články naprosto miluju, ale tím to haslo. Stala jsem se závislou na YT, protože když jsem nemohla číst články na blogu, začala jsem ujíždět na videích. Což je docela děs, když si uvědomím, kolik mě to stojí denně, týdně a měsíčně času. Dřív byla prostě blogové sféra – jo, sféra. Přidávaly jsme hrozně „deep“ články, depresivní, usměvavé, bylo to o nás a o našich životech (protože prostě autobiografie je sranda), ale teď to o nás vůbec není. Což je smutný a já bych se občas chtěla vrátit do toho roku 2007, kdy bylo všechno o nás. Kdy jsme strávili max 5 minut u čtení článku na oblíbeném blogu, pak na dalším a na dalším. Dohromady nám to zabralo možná hodinu? Možná i míň.

Teď ztrácíme čas nad videem, který trvá i čtvrt hodiny a jsme hrozně neproduktivní. Proč tohle všechno ale píšu není proto, abych si já (nebo vy) uvědomila, že jsme hrozný protože koukáme na takový věci, ale proto, protože jsem projela blogy, které jsem vždycky hrozně ráda sledovala a žasla jsem… najednou mi ty blogy přijdou plné reklamy, drahých produktů a samozřejmě se z blogerek, které milovaly psaly, stávají pomalu filmové hvězdy, protože natáčejí videa na youtube. Ne, pokud se někdo cítí dobře před kamerou, proč ne. I já o tom párkrát uvažovala se svou spolužačkou, ale tak nějak jsem zůstala jen otupěle zírat… plus k tomu přibyl další šok – blogerka, která je krásná, má úžasný styl a byla podle mě vždycky v blogování dobrá a úspěšná, najednou má jen tři komentáře pod článkem a mě najednou přijde úplně zbytečné něco takového dělat (i když 10x řeknu, že to dělám pro sebe). Je vždycky přece tak hrozně fajn, přečíst si aspoň blbý: „super článek“, když vidíte, že ten článek vidělo 159 lidí.

Když jsem s tímhle vším začínala (bylo mi fakt málo a za první svoje články se cítím neskutečně, ale neskutečně trapně a nejradši bych je smazala z mojí hlavy), tak to prostě bylo super. Komentovaly jsme si navzájem naše životy, obrázky, oblíbenou hudbu nebo seriály, věděly jsme o sobě a tak nějak jsme se cítily … spřízněně? Možná je to blbý slovo, ale podle mě to nejvíc vystihuje minulou situaci.

Jedním slovem to shrnu…

           Cítím se zmatená a zklamaná zároveň. A teď se sama sebe ptám, proč, když vlastně na tom YouTube strávím taky půl století, budím se dřív kvůli tomu, abych projela Instagram a podívala se aspoň na jedno video, než odejdu do školy… ale pořád vím to, že když jsem v tomhle světě, v téhle bublině, vždycky po sobě zanechám aspoň něco. I tu hloupou tečku.

Míříme ke dnu a do pěknýho kotle. 

neděle 10. července 2016

Blogová scéna volá zpět . . .

Sedím opět v Německu, na zahradě, užívám sluníčka (které se tu objevilo z nenadání) a rozhodla jsem se, že po téměř devíti měsících odříkání si blogu/psaní, napíšu nový článek. A vlastně to nedělám jen kvůli sobě, ale i kvůli tomu, že nespočet z Vás, kteří občas na tenhle blog bez nových článků zavítáte, chcete články. Nové články. A já si za posledních X měsíců k psaní článků sedla několikrát. Tu jsem chtěla udělat recenze na knihy, tu svoje úlovky a tu zase jen napsat nějaký ten super deep“ článek o životě a vlastně o ničem podstatném. Ale kdykoli jsem začala psát, hned jsem to zase zavřela, protože jsem neměla pocit, že píšu vlastně to, co psát chci.

Nebudu si na nic hrát a ani lhát, hodně se za těch uplynulých devět měsíců změnilo a vlastně i stalo. Dokončila jsem první ročník na VOŠ (a jsem za to nesmírně ráda, protože mě to stalo hodně času!) a nemůžu se dočkat, až ty další dva roky budou také za mnou a já konečně budu moci začít dělat to, co plánuji. Ale o tom někdy příště.

Uvědomila jsem si, že některé věci, které pro nás jsou úplně normální a běžné, najednou běžné a normální nejsou a prostě … nejsou. Zmizí, rozplynou se. Dává to vůbec smysl? Možná. Možná taky ne.

Každopádně bych tímhle článkem chtěla znovu začít makat na tom, co mě tak hrozně bavilo a co mi vždycky dělalo radost. Možná to někdo nechápe a klade si otázku: proč někdo vůbec vede blog? Já bych na to dokázala odpovědět hned, ale otázku kladu já: pochopí to ten někdo vůbec? Teď jsem ale tady, zpátky a doufám, že to není článek, který zmizí v prázdnu a opět se na devět měsíců odmlčím.



pondělí 21. září 2015

#random 08 / 09 :)

Poslední článek na blogu byl uveřejněný 9.8. a já se od té doby nedostala k žádnému novému článku. Ač mi chybělo něco psát a sdílet s Vámi (ať už recenze na knížky nebo obyčejný random články), nebyl jednoduše čas :) Zrovna, když jsem si tak hezky blog znovu rozjela :)
V srpnu jsem byla na 15 dní v Hannoveru; u svojí skvělý rodiny, kde jsem neměla s sebou notebook, takže jsem článek nemohla udělat tak jako tak a jen co jsem se vrátila ze své (ne)dovolené, nastoupila jsem VOŠku, takže zabíjím celé dny ve škole a práci a nebo jen ve škole a odpoledne jsem ráda, že jsem ráda :) (pokud se sem náhodou dostane nějaký můj spolužák, zdravím Vás!). Ani nevím, jestli jsem se zmínila na blogu, že nastoupím znovu do školy a pokud ne, tak to už není veřejné tajemství a je ze mě opět student :) A docela si to užívám. Mám fajn lidi kolem sebe a myslím, že jsem se vážně rozhodla správně a vybrala jsem si školu, která mě bude jednou naplňovat :) Ale uvidíme časem...

Každopádně jsem se rozhodla na 'uvítanou' udělat random článek s fotkami za srpen a září a doufám, že se tu budeme vídat opět častěji :)



 Domácí koktejly od Davči jsou stejně TOP
První pečení v Německu


 Nejlepší oáza na světě (hned po mojí posteli!^^)
 Nejkrásnější křtiny malý Johanny :)



Když máte dva trolly kamarády, kteří jsou pro vás jako bráchové a dělají vám bláznivá překvapení :)

neděle 9. srpna 2015

Rhodos Pefkos 15.-25.7.2015

Zdravím můj blogový svět! :)

Po delší době absolutní neaktivity jsem zpátky - alespoň s krátkým a pořádně vyletněným článkem z Řecka, odkud jsem se vrátila 26.7. :) Já vím, že je to dlouhá doba od mého návratu zpět do civilizace s internetem, ale jelikož se za pět dní znovu chystám na dva týdny do Německa k mojí rodince, byla jsem neustále v práci, kde jsem doháněla resty a hlavně hodiny :) To byl hlavní důvod mé neaktivity - která mi už tak trošku začínala chybět. Večer jsem nebyla schopná koukat po celém dni ještě do notebooku, když už tak mě pálily oči a ve čtvrtek, kdy jsem měla volno, jsem si užívala dne v Liberci s mojí chummy.
Teď už ale přejdu k Řecku... nejsem ten typ, který musí být každý rok u moře. Vlastně mě to ani moc nebaví (když si odmyslím to koupání). Já jsem spíš ten typ, co si sbalí 'batoh' a jde se vydat po městě. Miluju poznávání kultur a objevování zákoutí města, ale letos jsme se rozhodly jet po osmi letech všichni společně k moři a to konkrétně na Rhodos. Řecko byla vždycky moje vysněná destinace (od shlédnutí filmu: Sesterstvo putovních kalhot 2, asi tak před půl století jsem si absolutně zamilovala Santorini a zapřísáhla jsem se, že TAM se jednou podívám), ale Rhodos byl naprosto úžasný a ráda bych se tam podívala znovu :) Ta příroda, lidi, MOŘE (bože JO, TO MOŘE!!!)... to všechno bylo absolutně galaktické. Moře bylo nádherně čisté, průzračné a vážně mě fascinovalo být 30m od břehu, kouknout se dolů a vidět pod vodou moje tetování, jak byla čistá voda. Jediné, co celou dovolenou kazilo byl hotel. Když jsme si ho kupovaly, byly skvělé recenze a pak, týden před odletem šlo všechno z recenzí a hodnocení okolo 8-9 na 2 (na čemž jsme se shodly i s Čechy, kteří tam s námi byli). Jídlo katastrofické - ano, měli jsme All Inclusive a nebudu popisovat raději, co vařil. Personál příšerný - kromě kuchaře který se uměl pokaždé pozdravit, číšnice; se kterou byla sranda a pořád jsme si povídaly a milého recepčního. Ten zbytek bych okamžitě vyměnila. A špína na pokojích a šváby u ostatních - NE. Takže pokud budete plánovat cestu do Řecka; Pefkos - vyhněte se hotelu Thalia :)
Abych nezapomněla - letěla jsem poprvé letadlem. Mohla jsem se zbláznit nervozitou, bylo mi zle, ale když jsme vzlétly, byla jsem tak nadšená, že jsem div nezačala v letadle tancovat. Něco tak nadpozemského jsem vážně snad nezažila (co se týče dopravy :D). Létala bych letadlem klidně i do práce... opravdu nádherný zážitek :)

Ale teď už přejdu k fotkám, které jsou o něco záživnější. A když tak na ně koukám, jela bych se v tomhle neskutečném vedru ochladit znovu :) 





















středa 15. července 2015

New in #juli

Na začátek článku, který je po dlouhé (opravdu DLOUHÉ) době, bych začala tím, že poslední týdny toho bylo poněkud víc! :) Kromě toho, že jsem neustále v práci a když mám čas, vidím se s přáteli, byla jsem na východním Slovensku po pěti letech navštívit svou rodinu. Dnes odlétám na Rhodos a dva týdny tak budu opět mimo internet :) (článek je předpřipravený) 

Každopádně jsem se rozhodla udělat článek s věcmi, které jsem si v poslední době pořídila nebo je dostala. Jsem z těch věcí unešená a ráda bych Vám je také ukázala. Je toho víc, co jsem dostala, ale to Vám ukážu v jiném - random článku, který přichystám na konec měsíce.

Teď už ale pojďme k těm novinkám!

1. Micelární voda od Biodermy - já moc na ty čistící vody nejsem. Vždycky je chci používat, ale jsem pokaždé moc líná nebo na to zapomenu. Tentokrát je koupila má ségra a já jsem připravená jí pořádně vyzkoušet a jsem zvědavá :) Máte s touhle vodou zkušenosti?
2. Kokosový olej - po něm jsem prahla dlouho, ale v drogérii zkoumám jiné regály a nikdy jsem se neodhodlala ho pořídit. Poslední dobou však čtu čím dál tím více názorů (těch pozitivních) a láká mě vyzkoušet ho snad na všechno. Od bělení zubů až po zábaly vlasů.
3. Sandálky - hledala jsem nějaké perfektní pro mě hrozně dlouho. Mám docela široké chodidlo, takže úzké sandálky nejsou nic pro mě. Tyhle jsem pořídila v CCC, kde jsem je měla vyhlédnuté už několik týdnů, ale za 700Kč koupit sandálky? To mi přišlo příliš a tak jsem toho využila při slevách až 50% a pořídila je za krásných 350Kč :)
4. Knihy - (klasicky) v mé knihovně přibyly nové dvě kriminální knihy. Jo Nesba jsem začala číst, ale mám v hlavě teď tolik myšlenek, že nějak čtení nezvládám :( Ale těším se, až si knihu otevřu na dovolené a plně se do ní ponořím. Tedy, alespoň doufám.
5. Brýle - koupené na AliExpressu za 1,68$. Čekala jsem na ně necelé tři týdny a myslela jsem, že před dovolenou nedorazí, ale dočkala jsem se a jsem do nich zamilovaná. Je to v ČR podle mě pořád něco neobvyklého a spousty lidí kulaté brýle odsuzuje (viz. má ségra, která říká, že jsou jak pro Harryho Pottera), ale když jsem byla minulý měsíc v Primarku, koupila si je Lena a já jí je pak tajně záviděla a pořád jí je nosila, takže jsem si je pořídila také a k tomu všemu za skvělou cenu :)


6. Lak na nehty - jako dárek k narozeninám od Veru No jen se na něj podívejte, není nádherný? A přesně Havraspárský :) Udělal mi šílenou radost a už teď se těším, až si s ním nalakuji nehty^^